Ráno zapnete televizi a moderátoři rozebírají nadcházející večerní zápas. Během dne sociální sítě žijí „tím momentem“ ze včerejška, od kterého se celý zápas zlomil. Noviny palcovými titulky sdělují, který hráč kam přestoupil. Návštěvníci ve fitku se hned po pozdravu ptají, jestli jste včera koukali na zápas, a ani nespecifikují jaký, protože to je přece jasné, když už týden předem město nežilo ničím jiným. Že je to normální i v Evropě? Americká posedlost sportem jde ale hlouběji. Pokud v České republice při zdvořilostní konverzaci v práci zabrousíte ke sportu, obvykle následuje víceméně zdvořilostní výměna, která po pár větách skončí. Jakmile něco takového zkusíte v Americe, je možné, že máte na příští čtvrthodinu, co se konverzačních témat týče, vystaráno. A to i třeba na odborné konferenci. Nebo si takhle otevřete internet, abyste si přečetli názory na aktuální vývoj v oblasti energetické bezpečnosti v Evropě, a hned v prvním odstavci článku zpravodajského webu na vás vyskočí odkaz na včerejší zápas NFL, v němž autorův oblíbený tým „smáznul“ oponenta takovým způsobem, že si vysloužil čestné místo v úvodu jinak vůbec nesouvisejícího komentáře.
Tým, kterému fandíte, je v Americe součástí vaší identity. Nezřídka se stane, že si potřesete rukou a po pár obvyklých frázích o domovské instituci a povolání následuje informace (většinou naprosto nevyžádaná), který tým je pro váš protějšek tou srdcovou záležitostí. Případně následuje ujištění, že ačkoliv žije ve městě XY, jeho/její srdce patří týmu XYZ, načež je vám vysvětleno, proč je důležité fandit právě tomuto týmu. Není se co divit. Sportovní týmy byly a jsou v Americe jednotícím prvkem, který odkazuje na historii místa a oblast, z níž se fanoušci rekrutují. Případně jsou erbem, za nějž se staví všichni obyvatelé daného místa, nehledě na jejich původ. V kontextu relativně vysoké mobility sportovní týmy mohou představovat pojítko s domovem, i když už bydlíte tisíce mil daleko. Někdy jde láska ke sportovnímu týmu tak daleko, že to může dokonce ovlivnit vaše pracovní plány. Jedna známá analytička prestižního think-tanku si tak například vymohla pozdější přesun na novou pozici v jiném městě, protože baseballový tým Washington Nationals se ten rok dostal do finále ligy, což pochopitelně nemohla zmeškat.
Ačkoli rivalita mezi týmy je leckdy opravdu silná, v naprosté většině případů vše zůstává v rétorické rovině. To se tak třeba ráno zapomenete, oblečete si tričko a až pozdě přijdete na to, že je na něm logo minulého vítěze Super Bowlu, který zrovna den před tím dost jednoznačně porazil washingtonský tým, na což vás několik okolojdoucích jasně (verbálně) upozorní. Naprosto korektně a často s úsměvem, stejně si ale příště dáte větší pozor, co si ráno oblékáte. I proto, kdyby s vámi náhodou chtěl zápas někdo rozebírat. To byste pak třeba museli potupně přiznat, že jste ho neviděli. A to by byl společenský trapas.
Sportovní fanouškovství je v Americe skupinová aktivita a velká show, ve které si každý najde to svoje, ať už během hry nebo o přestávce. Na zápasy chodí celé rodiny, které často zápas pojmou spíš jako piknik, při kterém klábosí, jedí a jen občas mrknou, co se na hřišti zrovna děje. To platí hlavně u baseballu a fotbalu (tedy toho, kterému my Evropané říkáme „americký“), které se hrají pod otevřeným nebem a svojí popularitou dominují. V posledních letech v popularitě vede druhý jmenovaný. Fotbal, a to jak na národní, tak univerzitní úrovni, je fenomén a je jedno, jestli jste žena nebo muž, modrý nebo bílý límeček, mladý fanoušek nebo pamětník. Jak se blíží Super Bowl, není šance, že byste se mu vyhnuli. Dny a týdny předem se řeší sestavy, hráči a poločasový program (kdo vystoupí, jaký kdo ztropí skandál a kolik stojí minuta reklamního času) a dny a týdny na to se pak řeší, co se stalo na hřišti i mimo něj.
Po tom všem vás pak už ani nepřekvapí, že existují účty na sociálních sítích věnující se výhradně hodnocení dresů týmů NFL s desítkami tisíc sledujících. Týmové barvy a loga jsou totiž skoro stejně důležité jako výkony na hřišti. Ostatně, prodej dresů a reklamních předmětů představuje pro týmy nemalý příjem do rozpočtu. Když tedy washingtonský tým změnil jméno a logo, bylo z toho nevyhnutelně na několik dní téma číslo jedna. V roce 2020 tým opustil dlouholetý název „Redskins“, který byl (celkem oprávněně) považován za necitlivý vůči původnímu obyvatelstvu, a zvolil si dočasný, nemastný, neslaný název „Washington Football Team“ s poněkud zrádnou zkratkou WFT (že se v následujících měsících stala předmětem vtipů, asi nemusím zdůrazňovat). Po dvou letech pod dočasným názvem se letos v únoru po týdnech napínání tým rozhodl pro nové jméno – „Commanders“. Co Evropanovi zní poměrně libozvučně a s ohledem na domovské město i vhodně, strhlo tak vzrušenou debatu, že minimálně na týden bylo o témata ve sdělovacích prostředcích a na sítích postaráno. Jaké pak asi bylo konverzační téma, když jste někam přijeli a řekli, že jste z Washingtonu? Zkuste hádat.
Martin Jirušek
Katedra Mezinárodních vztahů a evropských studií, FSS MU
Autor je stipendistou Fulbrightovy komise na George Washington University ve Washingtonu, D.C.
Po vánoční pauze vám přinášíme obměněnou rubriku přibližující kolegyně a kolegy z různých oddělení fakulty. V každém díle se můžete těšit na sedmero stejných otázek pro jednoho člověka. Tentokrat jsme vyzpovídali Lenku Kuchyňkovou, novou posilu oddělení komunikace, která má na starosti organizaci fakultních akcí a stará se o administrativu oddělení.
Listopad na Fakultě sociálních studií se nesl ve znamení pestrého programu, zajímavých akcí a návštěv významných osobností. Mezi oblíbené události patřil Čaj s děkanem a promoce, o kterých si můžete přečíst více v dalších článcích tohoto newsletteru. Fakulta však hostila i další zajímavé akce.