When they are not at school: the involvement of socially disadvantaged pupils in extracurricular activities through a Bourdieusian lens
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2025 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | International Studies in Sociology of Education |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/09620214.2025.2466547?src=exp-la |
| Doi | http://dx.doi.org/10.1080/09620214.2025.2466547 |
| Klíčová slova | post-COVID support, Czech Republic, educational inequalities, social and cultural capital, socially disadvantaged families, extracurricular activities |
| Popis | Tato případová studie vychází z projektu zaměřeného na zmírnění negativních dopadů pandemie COVID-19 prostřednictvím opatření poskytovaných českým základním školám. Studie se zaměřuje na opatření podporující účast sociálně znevýhodněných dětí na mimoškolních aktivitách (ECAs). Data byla shromážděna ve třech vlnách prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů se 7 učiteli, 6 rodiči a 12 žáky a byla tematicky analyzována. Učitelé i rodiny vnímali mimoškolní aktivity ve školách jako příležitost k rozvoji sociálního a kulturního kapitálu. Navzdory společnému uznání důležitosti mimoškolních aktivit je účast komplikována překážkami ze strany učitelů i rodičů. Učitelé využívají mimoškolní aktivity jako motivaci prostřednictvím selektivních mechanismů, například výlety vyhrazené pro „dobře chovající se děti“, a sociální výzvy brání plné inkluzi. Rodiče, vedeni vnímanými nebezpečími, často omezují účast svých dětí. Tyto dynamiky odhalují paradox, kdy škola, přestože je vnímána jako útočiště, čelí výzvám při naplňování svého potenciálu rozšiřovat sociální a vzdělávací příležitosti dětí. Tato případová studie vychází z projektu zaměřeného na zmírnění negativních dopadů pandemie COVID-19 prostřednictvím opatření poskytovaných českým základním školám. Studie se zaměřuje na opatření podporující účast sociálně znevýhodněných dětí na mimoškolních aktivitách (ECAs). Data byla shromážděna ve třech vlnách prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů se 7 učiteli, 6 rodiči a 12 žáky a byla tematicky analyzována. Učitelé i rodiny vnímali mimoškolní aktivity ve školách jako příležitost k rozvoji sociálního a kulturního kapitálu. Navzdory společnému uznání důležitosti mimoškolních aktivit je účast komplikována překážkami ze strany učitelů i rodičů. Učitelé využívají mimoškolní aktivity jako motivaci prostřednictvím selektivních mechanismů, například výlety vyhrazené pro „dobře chovající se děti“, a sociální výzvy brání plné inkluzi. Rodiče, vedeni vnímanými nebezpečími, často omezují účast svých dětí. Tyto dynamiky odhalují paradox, kdy škola, přestože je vnímána jako útočiště, čelí výzvám při naplňování svého potenciálu rozšiřovat sociální a vzdělávací příležitosti dětí. Tato případová studie vychází z projektu zaměřeného na zmírnění negativních dopadů pandemie COVID-19 prostřednictvím opatření poskytovaných českým základním školám. Studie se zaměřuje na opatření podporující účast sociálně znevýhodněných dětí na mimoškolních aktivitách (ECAs). Data byla shromážděna ve třech vlnách prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů se 7 učiteli, 6 rodiči a 12 žáky a byla tematicky analyzována. Učitelé i rodiny vnímali mimoškolní aktivity ve školách jako příležitost k rozvoji sociálního a kulturního kapitálu. Navzdory společnému uznání důležitosti mimoškolních aktivit je účast komplikována překážkami ze strany učitelů i rodičů. Učitelé využívají mimoškolní aktivity jako motivaci prostřednictvím selektivních mechanismů, například výlety vyhrazené pro „dobře chovající se děti“, a sociální výzvy brání plné inkluzi. Rodiče, vedeni vnímanými nebezpečími, často omezují účast svých dětí. Tyto dynamiky odhalují paradox, kdy škola, přestože je vnímána jako útočiště, čelí výzvám při naplňování svého potenciálu rozšiřovat sociální a vzdělávací příležitosti dětí. |
| Související projekty: |